Bojové umění , je soustava postupů nebo tradic, které učí, jak se chovat v boji s protivníkem.

Může se jednat o boj beze zbraně (jako např. v karate, tae- kwon- do, Brazilském jiu jitsu  atd.) nebo o boj se zbraní (např. některé formy kung-fu,  aikido, kendó, šerm, džódó), většinou se však jedná o zbraně tradiční jako je tyč-Bo, kopí, meč, tonfa, nikoliv o zbraně střelné. To, co odlišuje bojová umění od běžného rvaní, je ucelený systém bojových technik.

Kung-fu a další podobné dálně-východní bojové techniky byly ovlivněny starověkým indickým bojovým uměním zvaným kalaripayattu (český přepis kalaripajattu). Původ kalaripayattu není zcela jasný. Podle některých japonských historiků, bylo indické bojové umění dokonce ovlivněno tradičním řeckým způsobem zápasu nazvaným “pankration”, který přinesl do Indie během svých výbojů Alexandr Veliký.

Již předtím praktikovala indická válečnická kasta kšatrijů bojové umění, které se postupně vyvinulo v karapaito, jež se následně po staletích transformovalo v umění známé jako kalaripayattu.

Podle tradice, se v 6. století jihoindický princ Bódhidharma, který ovládal karapaito, stal buddhistickým mnichem a odcestoval do Číny, aby tu šířil učení později známé jako čchanový buddhismus, ze kterého se po importu do Japonska vyvinul zenový buddhismus. V Číně se usadil v klášteře Šao-lin.

Bódhidharma  jako buddhistický mnich bojové umění nepoužíval, když však viděl zubožený fyzický stav tamějších mnichů, naučil je bojovým technikám, aby jim pomohl zlepšit tělesnou kondici. Mniši v šaolinském klášteře Bódhidharmovy cviky dále rozvíjeli a přijímali vlivy od příchozích z celé Číny.

Postupně se tak vyvinuly mnohé šaolinské styly a klášter Šao-lin se stal jejich centrem.

Kromě čchanového buddhismu se při výuce různých stylů užívají i jiné čínské filosofické, kosmologické a medicínské systémy. Jde např. o taoismus, dualitu Jin a Jangznaku tchaj-ťi, osm trigramů a 64 hexagramů Knihy proměn (I-ťing), Pětici proměn (prvků) – země, oheň, dřevo, voda a kov, Dvanáct znamení čínského zvěrokruhu, nauka o principu čchi, akupunkturních bodech a drahách.

Správně se slovo “kung-fu” (gongfu) překládá jako dovednost získaná dlouhou a namáhavou prací. Je možné jej použít v souvislosti s libovolným řemeslem nebo uměním, například s uměním aranžování květin. V samotné čínštině se pro bojová (válečná) umění používá výraz wu-šu (wushu), nebo i čchüan-fa.

 

 

 

Napsat komentář