Zdroj : Msn news
Když severokorejská armáda vypálila tento týden balistickou raketu proti Japonsku, Vyvolalo mezinárodní odsouzení. Ale také vyvolala otázku: Proč Japonsko?
Umístění, umístění, umístění
Zdá se být zřejmé, ale geografie je často obrovským faktorem geopolitických sporů.
Japonské souostroví tvoří dlouhý řetězec u pobřeží severní Asie, takže podle definice musí každý regionální hráč, který chce vypálit raketu středního nebo dlouhého doletu do Pacifiku, přejít nad ním.
Úterní projektil vycestoval asi 2 700 kilometrů od místa startu poblíž Pyongyangu, předtím, než narazil do oceánu, přibližně 1 200 kilometrů od severního japonského ostrova Hokkaido.
Když před několika týdny vyhrožovali střely proti americkému tichomořskému území Guamu – asi 3500 kilometrů odtud – mohla být vybrána řada, která Washingtonu připomíná, že Pyongyang má schopnost následovat.
Ale na rozdíl od vybírání této kontroly a riskujícího konfliktu s nejvyšší vojenskou mocí na světě, vypalování raket přes pacifistické Japonsko pravděpodobně nevyvolalo ozbrojenou reakci.
Takže v úterý začal let Pchjongjang chrastít hlavním spojencem Spojených států, který hostí americké vojenské základny a desítky tisíc amerických vojáků, zatímco ukazuje, že má schopnost udeřit Guam, pokud chce.
“Také posílá zprávu, že Japonsko je dobře v dosahu, pokud dojde k válce,” řekl profesor Koh Yu-Hwan z univerzity Dongguk v AFP.
Skalní vztahy
Severní Korea naznačila další důvod, proč Japonsko bylo v jeho památkách: historie.
Střelou, která se konala ve středu, měla načasovat 107. výročí “ostudné” dohody mezi Japonskem a Koreou z roku 1910, podle které Tokio kolonizovalo Korejský poloostrov.
Severní oficiální zpravodajská služba KCNA prohlásila, že vůdce Kim Jong-Un “dával odvzdušnění dlouhotrvajícímu zášťu korejského lidu” s “odvážným plánem, aby kruté japonské ostrované byli krutými 29. srpna nepoctiví”.
Japonská kolonizace tehdejšího sjednoceného Koreje zahájila období represivní vlády, která skončila s Tokijskou porážkou ve druhé světové válce.
Císařská armáda donutila tisíce korejských žen, aby pracovali jako sexuální otroci ve vojenských brázdách během války, což je praxe, která vážně váží vztahy s oběma Koreji dnes.
Tokijsko-pchjongjské vztahy byly také napjaté nad únosem japonských občanů během sedmdesátých a osmdesátých let za účelem školení severokorejských špiónů.
Co může udělat Japonsko?
Japonsko vyčerpalo své diplomatické možnosti.
Většina světa odsoudí rozvoj severokorejské raketové a jaderné zbraně a stejně jako USA Tokio již uložilo sankce proti Pchjongjangu a rozšířilo je tak nedávno jako minulý týden.
Japonský premiér Shinzo Abe bude požadovat, aby se tlak na Pyongyang projevil – pravděpodobně více sankcí – když se zúčastní valného shromáždění OSN v příštím měsíci. Jen málo odborníků si myslí, že přinese nějakou smysluplnou změnu.
Zatímco v rámci tuzemského zahájení je Japonsko důvodem k posilnění systému protiraketové obrany, včetně přijetí pozemního systému protiraketové obrany Aegis, který doplní svůj mořský systém, pravděpodobně povzbudí výzvy k včasnému satelitnímu systému.
Mohlo by to také vyvolat debatu o vlastním jaderném zastrašování Japonska, zvláště pokud Sever provede jiný atomový test. Ale to je darebný předmět, který dává historii Japonska jako jedinému státu, který kdy byl napaden jadernými zbraněmi.
Proč Japonsko nezastřelil raketu dolů?
Japonsko říká, že raketa nevyfukovala z nebe, protože to nebyla hrozbou pro její území a letěla nad jeho vzdušným prostorem – ačkoli Tokio varovalo, aby se pokrylo miliony Japonců.
Někteří odborníci však podezřívají, že japonská raketová obrana může dosahovat maximálního výšky přibližně 500 kilometrů. Pokud je to správné, znamená to, že možná nebyla schopná zničit úterní raketu, která dosáhla výšky 550 kilometrů.
“Pokud jde o naši schopnost, diskutovat o ní by znamenalo ukázat naši ruku,” řekl v úterý japonský ministr obrany Itsunori Onodera.
“Ale dovolte mi ujistit, že jsme schopni podniknout nezbytné kroky,” dodal.
Dalším faktorem by mohla být reakce Severní Koreje na jakýkoli takový pokles.
Ačkoli mnozí v mezinárodním společenství by ji viděli jako legitimní – a omezený – akt sebeobrany, japonský soused mohl považovat tento akt za akt agrese.
A v krabičce severovýchodní Asie se věci rychle vyhnuly.
Zpravodaj HSCP@2017
30.8.2017